Zákon musí dodržovat obě strany - myslivci i pejskaři

04.06.2015 12:30


Olomoucký deník
jistě víte o případech, kdy myslivec zastřelil v honitbě psa nebo kočku. Těch zpráv je každoročně několik a myslím, že se shodneme, že ve všech těchto případech se jedná o vysoce citlivou záležitost.  Vztah vlastníka a jeho psa je v drtivé většině případů poznamenán citovou vazbou a jeho zabití se většinou rovná malé tragédii v celé rodině. A to už vůbec nemluvím o materiální ztrátě, protože řada psů i koček má dnes nepochybně vysokou hodnotu, která může navíc výrazně stoupnout, pokud je to které zvíře zařazeno v procesu chovu či jej úspěšně absolvovalo.  Ale pokusme se na celý problém podívat takříkajíc přes literu zákona. Zákon o myslivosti číslo 449/2001 Sb. říká v § 14, písmene e, že: "Myslivecká stráž je oprávněna usmrtit toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti více než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen a dále na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební." Stejně tak může usmrtit i kočky potulující se honitbou. V§ 35 písmene e je totéž oprávnění přeneseno i na mysliveckého hospodáře.  Abychom citaci zákona o myslivosti neomezovali jenom na myslivce, podívejme se i na§ 10 odstavce 1, který vymezuje povinnosti vlastníků domácích zvířat, hospodářských zvířat včetně vlastníků pozemků: "Je zakázáno nechat domácí zvířata volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího."  Usmrtit zvíře může stráž či hospodář  Z uvedené citace je zřejmé, že psa nebo kočku nesmí usmrtit nikdo jiný než pouze a jenom myslivec s oprávněním myslivecké stráže a dále myslivecký hospodář. Ale ani ti nemohou vystřelit na psa zařazeného mezi "nedotknutelná" plemena, tedy na plemena ovčácká a lovecká, a další omezení je vztaženo na psy slepecké, zdravotnické, služební a záchranářské.  Podmínkou danou zákonem je dále pronásledování zvěře psem ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nemovitosti sloužící k bydlení,tedy ne chaty nebo třeba farmy či stodoly na okraji vesnice. Navíc tyto zákonem vymezené podmínky musejí být splněny všechny a současně.  Objektivně vzato je také potřeba říci, že svoji povinnost v zákoně mají i vlastníci domácích zvířat, tedy i psů a koček, kteří mají zakázáno jim dovolit volný pohyb v honitbě mimo vliv svůj nebo vliv vedoucího takovéhoto zvířete. Takže tolik zákon.  Dovolím si tvrdit, že pokud by se jím důsledně řídili myslivci a současně i vlastníci psů, ke konfliktům by docházet nemělo. Jenže obě strany mají většinou svůj výklad případné události. Vlastník psa obvykle prohlašuje, že jeho pes nikomu nic neudělá, chce se jenom proběhnout a podobně.  Dovolím si tvrdit, že v každém psím jedinci je někde hluboko v jeho psí duši lovec a divoké zvíře. Vlastník tomu nemusí věřit, může to i kategoricky vyloučit jako věc zhola nemožnou. Jenomže jsem v jednom případě osobně a v několika případech z doprovodné obrazové dokumentace viděl rozsápané srnčí, v jednom případě to byla srna s vyrvanými vnitřnostmi a dvěma ještě nenarozenými a už velkými srnčaty v té krvavé směsi. A přitom to provedla dvojice psů, konkrétně vlčák s kouskem utrženého řetězu od boudy na obojku a spolu s ním vesnický kříženec, kterého jsem mnohokrát viděl hrát si na dvorku se dvěma sousedovými kluky. Oba psi prý byli vyhlášenými tuláky a jejich "výlety" byly známy delší dobu.  Konečně, zvláště v poslední době, uveřejněné zprávy o napadení dětí psem, který "nic nedělá" nebo který s dětmi žil na jednom dvorku, dokreslují, že skrytá agresivita v některých jedincích být může a k jejímu projevení stačí někdy jen nepatrný popud. Že se může vybít při potulce na živoucím zvířeti, jsem se pokusil naznačit. Když už ale k projevu agresivity psa dojde a výsledkem je poraněný nebo stržený a roztrhaný kus zvěře, skončí případ nejspíše u soudu, a to žalobou o náhradu škody, a to tím spíše, když oprávněný myslivec použije zbraň a psa usmrtí.  Jak u nás soudní projednávání probíhá a hlavně jak dlouho trvá, většinou dosti dobře víme. Zdá se proto, že nejlepším řešením bude dodržování zákonné normy, v daném případě zákona o myslivosti, citovaného v úvodu. Ale zákon samozřejmě musejí dodržovat obě strany. Zajímá vás téma myslivosti? Máte námět, kterému bychom se měli věnovat?  Své náměty pište na e­mail: janharting@seznam.cz  Foto:  O autorovi: Jan Hart, člen Českomoravské myslivecké jednoty