Téma: Když nastává jarní období, zvěř potřebuje klid
17.02.2011 14:53
Datum: 17.2.2011
Zdroj: Nymburský deník
Autor: Jiří Šilha
Rubrika: NYMBURSKO | U NÁS DOMA
V únoru se začíná viditelně prodlužovat den a zima pomalu ustupuje. Po napadnutí sněhu je zvěř odříznutá od přirozených zdrojů potravy. Při dlouhotrvající sněhové pokrývce ztrácí zvěř plachost, v horských oblastech sestupuje do údolí a k lidským obydlím, kde hledá potravu. Přikrmování zvěře není jenom nutnost, ale je to i morální povinnost, navíc díky likvidaci živočišné výroby na venkově je krmiv dostatek, i když jejich cena stoupá a cena ovsa je 360 a kukuřice již 550 kč/q a to značně zatěžuje rozpočty mysliveckých sdružení. Zemědělci zdražili i odpady po čistění obilí, ze kterých jsou nyní vyráběny pelety či jsou spalovány. Správné přikrmování je nejúčinnější opatření snižující tolik zmiňované škody na zemědělských a lesních kulturách. Dle průběhu počasí doplňují myslivci do krmelců čerstvé seno, přiměřené množství jadrných krmiv a kukuřičnou siláž či jetelovou senáž, což jsou pro zvěř nevhodnější krmiva. Přikrmovat se musí stále stejnými krmivy, protože spárkatá zvěř patří mezi přežvýkavce a ta vyžaduje stálost a pravidelnost potravy. Zvěř je přizpůsobená přírodním cyklům. Spárkatá zvěř omezuje příjem potravy, omezuje výdej energie a například u srn je zpomalen vývoj plodu. Myslivci kontrolují příjem medikovaného krmiva proti vnitřním a vnějším parazitům srnčí zvěří. Nebezpečná střečkovitost se v poslední době opět rozšiřuje, a tak je nutno zajistit efektivní přeléčení, kterému pomáhá sněhová pokrývka, kdy zvěř navštěvuje přikrmovací zařízení častěji. Spárkatá zvěř se stále pohybuje v tlupách a většinu času tráví v dosahu přikrmovacích zařízení, zvláště v horských terénech. Někteří predátoři se tomuto chování srnčí zvěře přizpůsobují, a pak dochází k zmasakrování i několika desítek kusů najednou často v blízkosti krmelce. Často jsou takto zmasakrovány březí srny, které mají zhoršenou možnost útěku. Pokud na polích zrovna neřádí zdivočelí motorkáři a čtyřkolkáři, můžeme při otepleních pozorovat honcování zajíců. Srncům začíná rašit nové paroží. V těle samic spárkaté zvěře se zrychluje vývoj mláďat. V průběhu zimy zvěř ztratila hodně tukových zásob, proto je nutné udržovat v honitbách klid. Zvěři nejvíce škodí lidská bezohlednost. Volně pobíhající psi či hluční turisté nutí zvěř k dalšímu výdeji energie. Často rušené kusy pak podléhají celkovému vysílení či na záněty dýchacího ústrojí. Probíhá období hájení zvěře a loví se pouze sele a lončák prasete divokého a liška. V přírodě ubývají některé druhy, u některých druhů se snižuje jejich početnost v přírodě, což je zapříčiněno vyšším množstvím predátorů (jezevci, lišky, kuny, psi, kočky, ...), kteří většinou požívají větší ochranu díky opatřením MŽP a ekologických aktivistů, kteří dlouhodobě preferují predátory před ostatními složkami ekosystému. Dalším možným vlivem je úbytek luk a jetelovin díky likvidaci chovů skotu na venkově. Letošní výsledky "vlčích hlídek" opět potvrdily, že ani v právě ukončené lovecké sezóně nebyl potvrzen žádný případ pytláctví velkých šelem. Hlídky často naráží na přemnožené lišky, které jsou následně vydávány na újedě za velké šelmy. V roce 2009 bylo v sousedním Slovensku dle Zelené zprávy 2009 legálně uloveno 121 vlků a 34 medvědů a jejich početní stavy jsou nadále hodnoceny jako velmi vysoké. Ekologičtí aktivisté chtějí zlikvidovat jesenické kamzíky, kteří prý nejsou původní zvěří a pošlapávají vzácné endemity. Paradoxně i na vrcholových partiích Jeseníků se v minulosti pásl dobytek a endemity poškozovány nebyly. Krušné chvíle prožívají sovy a dravci, které často vidíme v okolí silnic, kde vyhlížejí hraboše a drobnou zvěř. Často ohrožuje jejich život kontakt s elektrickým vedením či srážka s projíždějícími vozidly. Zvěř potřebuje klid Největším nepřítelem pro zvěř není mráz a sníh, ale lidská bezohlednost. Největší problémy způsobují v honitbách zdivočelí motorkáři a čtyřkolkáři, kteří nejenom že devastují pozemky vlastníků pozemků, způsobují nemalé škody na lesních i polních kulturách, ale porušují i několik zákonů. Pro divoké jízdy často vyhledávají i mokřiny, které jsou pro přírodu cenné výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů. Nejeden myslivec se při konfliktu s motorkáři setkal s agresivním chováním. Policie není schopná proti čtyřkolkářům zasáhnout, trestní oznámení v drtivé většině odkládají. Čtyřkolkáři by měli označovat svá vozidla viditelnou SPZ a svůj adrenalin vybíjet na motokrosových drahách, které paradoxně zejí prázdnotou. Příroda nemůže devalvovat na motokrosovou dráhu pro úzkou skupinu lidí. V příměstských oblastech jsou pro zvěř v tomto období hrozbou i nezodpovědní pejskaři, kteří nechávají své čtyřnohé miláčky pobíhat volně po lese. Dle zákona o myslivosti, a potažmo i zákona o lesích, není možno volně venčit psa v přírodě. Zvěř instinktivně vykonává v zimě minimum pohybu. Pokud pes vyplaší srnčí zvěř, ta před ním uniká. Slabší nebo často rušené kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s takovým výdejem energie a následně hynou na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí. Pejskaři by se neměli stydět používat vodítko, protože tím chrání nejenom přírodu, ale i svého pejska! V poslední době přibývá i "motorizovaného venčení psů", kdy majitel vypustí smečku psů v honitbě, pak nasedne do automobilu a projíždí krajinou. Psi pročesávají okolí cesty, nejsou majitelem kontrolováni, následně pak dochází k častým případům štvaní či zadávení zvěře, zejména gravidních samic a mláďat. (Jiří Šilha) Foto - MYSLIVCI MAJÍ i v únoru plné ruce práce. Ilustrační Foto - Deník\ archiv Vyšlo také v: Kolínský deník, Kutnohorský deník
Zdroj: Nymburský deník
Autor: Jiří Šilha
Rubrika: NYMBURSKO | U NÁS DOMA
V únoru se začíná viditelně prodlužovat den a zima pomalu ustupuje. Po napadnutí sněhu je zvěř odříznutá od přirozených zdrojů potravy. Při dlouhotrvající sněhové pokrývce ztrácí zvěř plachost, v horských oblastech sestupuje do údolí a k lidským obydlím, kde hledá potravu. Přikrmování zvěře není jenom nutnost, ale je to i morální povinnost, navíc díky likvidaci živočišné výroby na venkově je krmiv dostatek, i když jejich cena stoupá a cena ovsa je 360 a kukuřice již 550 kč/q a to značně zatěžuje rozpočty mysliveckých sdružení. Zemědělci zdražili i odpady po čistění obilí, ze kterých jsou nyní vyráběny pelety či jsou spalovány. Správné přikrmování je nejúčinnější opatření snižující tolik zmiňované škody na zemědělských a lesních kulturách. Dle průběhu počasí doplňují myslivci do krmelců čerstvé seno, přiměřené množství jadrných krmiv a kukuřičnou siláž či jetelovou senáž, což jsou pro zvěř nevhodnější krmiva. Přikrmovat se musí stále stejnými krmivy, protože spárkatá zvěř patří mezi přežvýkavce a ta vyžaduje stálost a pravidelnost potravy. Zvěř je přizpůsobená přírodním cyklům. Spárkatá zvěř omezuje příjem potravy, omezuje výdej energie a například u srn je zpomalen vývoj plodu. Myslivci kontrolují příjem medikovaného krmiva proti vnitřním a vnějším parazitům srnčí zvěří. Nebezpečná střečkovitost se v poslední době opět rozšiřuje, a tak je nutno zajistit efektivní přeléčení, kterému pomáhá sněhová pokrývka, kdy zvěř navštěvuje přikrmovací zařízení častěji. Spárkatá zvěř se stále pohybuje v tlupách a většinu času tráví v dosahu přikrmovacích zařízení, zvláště v horských terénech. Někteří predátoři se tomuto chování srnčí zvěře přizpůsobují, a pak dochází k zmasakrování i několika desítek kusů najednou často v blízkosti krmelce. Často jsou takto zmasakrovány březí srny, které mají zhoršenou možnost útěku. Pokud na polích zrovna neřádí zdivočelí motorkáři a čtyřkolkáři, můžeme při otepleních pozorovat honcování zajíců. Srncům začíná rašit nové paroží. V těle samic spárkaté zvěře se zrychluje vývoj mláďat. V průběhu zimy zvěř ztratila hodně tukových zásob, proto je nutné udržovat v honitbách klid. Zvěři nejvíce škodí lidská bezohlednost. Volně pobíhající psi či hluční turisté nutí zvěř k dalšímu výdeji energie. Často rušené kusy pak podléhají celkovému vysílení či na záněty dýchacího ústrojí. Probíhá období hájení zvěře a loví se pouze sele a lončák prasete divokého a liška. V přírodě ubývají některé druhy, u některých druhů se snižuje jejich početnost v přírodě, což je zapříčiněno vyšším množstvím predátorů (jezevci, lišky, kuny, psi, kočky, ...), kteří většinou požívají větší ochranu díky opatřením MŽP a ekologických aktivistů, kteří dlouhodobě preferují predátory před ostatními složkami ekosystému. Dalším možným vlivem je úbytek luk a jetelovin díky likvidaci chovů skotu na venkově. Letošní výsledky "vlčích hlídek" opět potvrdily, že ani v právě ukončené lovecké sezóně nebyl potvrzen žádný případ pytláctví velkých šelem. Hlídky často naráží na přemnožené lišky, které jsou následně vydávány na újedě za velké šelmy. V roce 2009 bylo v sousedním Slovensku dle Zelené zprávy 2009 legálně uloveno 121 vlků a 34 medvědů a jejich početní stavy jsou nadále hodnoceny jako velmi vysoké. Ekologičtí aktivisté chtějí zlikvidovat jesenické kamzíky, kteří prý nejsou původní zvěří a pošlapávají vzácné endemity. Paradoxně i na vrcholových partiích Jeseníků se v minulosti pásl dobytek a endemity poškozovány nebyly. Krušné chvíle prožívají sovy a dravci, které často vidíme v okolí silnic, kde vyhlížejí hraboše a drobnou zvěř. Často ohrožuje jejich život kontakt s elektrickým vedením či srážka s projíždějícími vozidly. Zvěř potřebuje klid Největším nepřítelem pro zvěř není mráz a sníh, ale lidská bezohlednost. Největší problémy způsobují v honitbách zdivočelí motorkáři a čtyřkolkáři, kteří nejenom že devastují pozemky vlastníků pozemků, způsobují nemalé škody na lesních i polních kulturách, ale porušují i několik zákonů. Pro divoké jízdy často vyhledávají i mokřiny, které jsou pro přírodu cenné výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů. Nejeden myslivec se při konfliktu s motorkáři setkal s agresivním chováním. Policie není schopná proti čtyřkolkářům zasáhnout, trestní oznámení v drtivé většině odkládají. Čtyřkolkáři by měli označovat svá vozidla viditelnou SPZ a svůj adrenalin vybíjet na motokrosových drahách, které paradoxně zejí prázdnotou. Příroda nemůže devalvovat na motokrosovou dráhu pro úzkou skupinu lidí. V příměstských oblastech jsou pro zvěř v tomto období hrozbou i nezodpovědní pejskaři, kteří nechávají své čtyřnohé miláčky pobíhat volně po lese. Dle zákona o myslivosti, a potažmo i zákona o lesích, není možno volně venčit psa v přírodě. Zvěř instinktivně vykonává v zimě minimum pohybu. Pokud pes vyplaší srnčí zvěř, ta před ním uniká. Slabší nebo často rušené kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s takovým výdejem energie a následně hynou na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí. Pejskaři by se neměli stydět používat vodítko, protože tím chrání nejenom přírodu, ale i svého pejska! V poslední době přibývá i "motorizovaného venčení psů", kdy majitel vypustí smečku psů v honitbě, pak nasedne do automobilu a projíždí krajinou. Psi pročesávají okolí cesty, nejsou majitelem kontrolováni, následně pak dochází k častým případům štvaní či zadávení zvěře, zejména gravidních samic a mláďat. (Jiří Šilha) Foto - MYSLIVCI MAJÍ i v únoru plné ruce práce. Ilustrační Foto - Deník\ archiv Vyšlo také v: Kolínský deník, Kutnohorský deník