Petice „Za obnovu zemědělské krajiny“

19.7.2012

Zemědělská krajina pustne, ztrácí svou přírodní hodnotu, a stává se pouze zdrojem zisku pro spekulující zemědělské podnikatele. Současné zemědělství neplní svou krajinotvornou roli, naopak přispívá ke ztrátě posledních zbytků kdysi bohaté biodiverzity.

 

Petice „Za obnovu zemědělské krajiny“

 

Zemědělská krajina je významně poškozena. Přestože do zemědělství proudí nemalé veřejné prostředky, kvalita krajiny se snižuje. Dříve běžné polní rostliny, jako chrpa nebo hlaváček letní, se dnes objevují vzácně.

Ještě horší jsou dopady na živočichy – v ČR vyhynulo nejvíce denních motýlů z celé Evropy. Za posledních 10 let jsme ztratili 20 % polního ptactva a početnost zajíců nebo koroptví se pohybuje na pouhých 5 – 10 % předválečné úrovně.

Zemědělství neplní ani svoji krajinotvornou roli. Rozsáhlé polní celky s nevhodným hospodařením zvyšují erozi půdy. Každoročně ztrácíme ornou půdu v hodnotě několika miliard korun a obrovské škody vznikají také obcím při odstraňování následků eroze. Špatný vodní režim krajiny vede ke splachům půdy a agrochemikálií, které znehodnocují vodní toky.

Zemědělská krajina ztrácí svoji krásu a harmonii, která přispívala ke spokojenému životu obyvatel. Domníváme se, že není dostatečně naplněn článek 7. Ústavy ČR, který říká: „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“

 

Zdůvodnění

 

Zemědělská krajina je významně poškozena. Tržní osevní postupy, velké půdní bloky, monokultury, „kořistnické“ hospodaření na pronajaté půdě snižující její úrodnost a zneužívání dotací charakterizují především velké farmy, které pokračují v postupech násilně kolektivizovaného zemědělství. Jsou rozorávány i poslední meze, kvůli strachu ze ztráty dotací jsou pole orána až k vodotečím, silnicím a cestám a jsou osekávány větve ze stromů na okrajích polí.

Zemědělská krajina pustne, ztrácí svou přírodní hodnotu, a stává se pouze zdrojem zisku pro spekulující zemědělské podnikatele. Současné zemědělství neplní svou krajinotvornou roli, naopak přispívá ke ztrátě posledních zbytků kdysi bohaté biodiverzity.

Systém podpory výstavby bioplynových stanic a pěstování technických plodin vede k pěstování kukuřice a řepky na abnormálně velkých rozlohách a půdních blocích. Dochází k devastaci krajiny erozí a k nezměrné ztrátě přírodního bohatství; zemědělská krajina je neprostupná, monotónní a neatraktivní pro život nejenom zvířat, ale i obyvatel.

Za posledních 10 let jsme ztratili 20 % procent polního ptactva (graf 1), a celková ztráta ptactva za posledních 20 let je nejméně 10 milionů ptáků. Pozorovat dříve běžné druhy jako jsou chocholouš obecný, sýček obecný, koroptev polní nebo čejka chocholatá je dnes už vzácností. V současné krajině už nenalézají vhodné podmínky pro svůj život, a pokud nedojde ke změně zemědělských praktik a struktury krajiny, jsou někteří z nich dokonce v České republice ohroženi vyhynutím.

 

Také lovná zvěř dramaticky mizí. Až do poloviny 70. let 20. století se v ČR lovilo okolo milionu zajíců a jejich množství se zdálo nevyčerpatelné. Stále stoupající dávky nebezpečných pesticidů, syntetických hnojiv, změna struktury pěstovaných plodin a změna agrotechnických postupů byly hlavní příčinou poklesu stavů a tedy i lovu této zvěře. Přesto se ještě na počátku 90. let lovilo zhruba 200 tisíc zajíců.

Od té doby se stále zvyšuje intenzita zemědělského hospodaření, podporovaná plošně nastavenými dotacemi. To je příčinou dalšího poklesu počtu zajíců ulovených v posledních letech na zhruba 70 tisíc (graf 2), což představuje pouhých 7 % původních úlovků.

Ještě horší je osud koroptví – zvýšení výměry půdních bloků spojené s likvidací travnatých mezí, již zmiňovaná změna osevních postupů a plodin a používání toxických agrochemikálií, vedly k praktickému vymizení koroptví na většině území ČR. Druh, jehož naši pradědové lovili ročně 1 – 2 miliony kusů, se dostal do Červeného seznamu ohrožených druhů. Dnešní stavy okolo 60 tisíc jedinců jsou pouze na úrovni 5 % předválečné populace.

Pokles stavů drobné zvěře je umocněn používáním výkonné, širokozáběrové a rychlé techniky. Velké množství hnízd je zničeno, obrovské množství mláďat i dospělců nepřežije práce při přípravě půdy, setí a zejména sklizeň.

Jak obtížné je předvídat změny v krajině a jejich důsledky ukáže nejlépe citát z knihy „Koroptev a orebice jako lovní ptáci“, kde její autor v roce 1947 napsal: „Až kultura znemožní existenci jiné zvěře, zbude ještě na polích koroptev jako jediná lovná zvěř našich potomků!“ Mizí i bažanti, kteří nejsou naší původní zvěří, ale podmínky pestré zemědělské krajiny jim dobře vyhovovaly. I jejich stavy jsou dnes na méně než 10 % populace z poloviny 70. let 20. století, a jejich úbytek dále pokračuje.

V zemědělské krajině naopak velmi přibývá divočáků, kteří nalézají v obrovských plochách technických plodin klid i potravu a významně se podílejí na predaci všech živočichů zemědělské krajiny. Současně způsobují i rozsáhlé škody na polních plodinách.

Půda kvůli těžké mechanizaci a chemizaci zemědělství ztrácí i svoji živou složku. Množství žížal, ale i mravenců a mnoha dalších půdních živočichů je v ČR jedno z nejnižších v Evropě (zdroj: https://www.lu.se/soil-ecology-group/research/soilservice/dissemination). Půda, ve které absentuje organická hmota a půdní mikroorganizmy, a která je hnojena převážně umělými hnojivy, ztrácí svou strukturu, nezadržuje vodu a neposkytuje životní prostředí živočichům a rostlinám.

Proto je zemědělská krajina stále více ohrožena větrnou a vodní erozí, která snižuje jak její úrodnost, tak i schopnost zadržovat vodu a živiny. Tím roste riziko nejen povodní, ale i sucha, které s postupující klimatickou změnou může nabývat katastrofických rozměrů. Vodní toky oscilují mezi dlouhými obdobími sucha, které jsou následovány rychlými povodněmi.

Splachy půdy a agrochemikálií znehodnocují vodu a vodní toky. Nadbytek živin způsobuje rozvoj řas a sinic, které způsobují nedostatek kyslíku. V takové vodě nemohou žít mnohé druhy rybářsky cenných ryb, ať již kvůli nedostatku vody, anebo její špatné kvalitě.

Erozi podporují nejen velké půdní bloky prosté mezí, větrolamů, lesíků a střídajících se kultur, ale i pěstování plodin, které podporují erozi. Kukuřice, používaná jako zdroj biomasy pro dotované bioplynové stanice, je typickým příkladem plodiny, která devastuje většinu environmentální funkcí krajiny a způsobuje její degradaci. Rozlohy této erozně nebezpečné širokořádkové kultury v posledním desetiletí velmi rychle rostou. Také řepky se pěstuje téměř čtyřnásobek než v roce 1990.

Ze zemědělské krajiny kvůli herbicidům zcela zmizely dříve běžné druhy planě rostoucích rostlin, jako je koukol, chrpa, vlčí mák, které jsou sice konkurentem zemědělských plodin, přinášejí ale do krajiny biodiverzitu, potravní zdroje a stanoviště pro vzácné živočichy, jako jsou motýli, hmyz nebo již zmiňované zajíce či koroptve. Zemědělská krajina ztrácí i krásu a harmonii, která přispívala ke spokojenému a kvalitnímu životu obyvatel.

Česká zemědělská krajina se vyznačuje nejvyšší mírou zornění půdy v úrodných oblastech v Evropě, louky a pastviny jsou vytěsňovány do méně úrodných podhorských oblastí, a celkově se krajina stává monotónní, fádní a druhově chudne.

U vědomí těchto skutečností se signatáři této petice domnívají, že není dostatečně naplněn článek 7, Ústavy ČR, který jasně říká: „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“.

Domníváme se, že současná situace, kdy je státem podporováno zemědělství, které devastuje venkovskou krajinu, porušuje tento článek ústavy ČR. Žádáme proto, aby Parlament ČR přijal zákonná opatření, která změní současné plošně nastavené dotace do zemědělství zaměřené na maximální produkci a technické využití zemědělské krajiny tak, aby právní požadavky zavazovaly k prevenci poškozování a podpoře ochrany životního prostředí, jak ukládá Ústava ČR. Příjem dotací musí být podmíněn environmentálními závazky zemědělců tak, aby byl dodržen princip „veřejné prostředky za veřejné hodnoty“.

Proto žádáme, aby Parlament České republiky inicioval takové nastavení národních dotací, které budou fungovat na principu „veřejné prostředky za veřejné hodnoty“. Zejména požadujeme, aby v rámci takzvaného „ozelenění“ alespoň 10 % zemědělské plochy plnilo ekostabilizující funkci – do této plochy by měly patřit meze, terasy, prameniště, mokřiny, plochy pod agroenvironmentálními opatřeními poskytující ekosystémové služby a podporující biodiverzitu.

Dalším požadavkem je vyčlenění alespoň 50 % prostředků z Programu rozvoje venkova na environmentální podporu – cílené agroenvironmentální opatření, ekologické zemědělství, platby spojené s naplňováním závazků vyplývajících z vodní rámcové směrnice a managementu soustavy Natura 2000, investice na zlepšení ekologické hodnoty lesních ekosystémů, lesoenvironmentální opatření a adaptace na klimatické změny.

Jsme přesvědčeni, že Ústava ČR k tomu dává jasný rámec a současný stav považujeme za její porušování. ČR je také signatářem mnoha mezinárodních úmluv, mezi kterými zdůrazňujeme zejména „Úmluvu o biodiverzitě“, kterou ČR realizací současné zemědělské politiky jasně porušuje.

 

Proto žádáme, aby:

 

1. Vláda, Parlament ČR a příslušná ministerstva zajistily, aby byly poskytovány pouze dotace fungující na principu
„veřejné prostředky za veřejné hodnoty“. Takovou veřejnou hodnotou je
zdravá a pestrá zemědělská krajina.

2. Prostředky z I. pilíře Společné zemědělské politiky EU byly použity k obnovení a údržbě mezí, teras, pramenišť a mokřadů či k jiným opatřením
podporujícím ekologickou stabilitu a biodiverzitu, a to alespoň na 10 % zemědělské půdy.

3. Alespoň 50 % prostředků z Programu rozvoje venkova bylo vyčleněno na environmentální podporu – přírodě šetrné způsoby hospodaření v zemědělství a lesnictví a naplňování závazků vyplývajících z mezinárodních dohod jako jsou Natura 2000, Směrnice o vodách
či Mezinárodní úmluva o biodiverzitě.

 

Za tvůrce petice Doc. RNDr. Jakub HRUŠKA, CSc.

 

 

Proč jsme napsali

Petici „Za obnovu zemědělské krajiny“

 

Současný stav zemědělské krajiny nevyvolává v jejích návštěvnících příliš optimizmu a ty, kteří se o přírodu zajímají více, nenechává v klidu. Hlavním důvodem je snižování druhové pestrosti v krajině, a to jak její rostlinné, tak živočišné složky. I to bylo důvodem, proč se několik jednotlivců a posléze několik subjektů (zejména Česká společnost ornitologická, připojila se i Českomoravská myslivecká jednota) spojilo a připravilo petici „Za obnovu zemědělské krajiny“, s níž chtějí i prostřednictvím časopisu Myslivost oslovit všechny, kterým není osud naší krajiny lhostejný.

 

Zemědělská krajina není v dobrém stavu. Na tom se shodnou téměř všichni, kdo se v ní pohybují, ať to jsou myslivci, ornitologové, botanici, půdní biologové nebo obyvatelé venkova. Dokonce mnozí zemědělci nepovažují dnešní stav za uspokojivý, stejně jako starostky a starostové obcí, které musí každoročně vynakládat nemalé prostředky z hubených obecních rozpočtů na odstranění erozí splavené ornice z obcí. Čím úrodnější kraj, tím větší intenzita zemědělství a rozlohy lánů.

Současný systém dotací bohužel žene zemědělce k obdělávání co největších půdních celků plodinami, které jsou momentálně dotačně nejvýhodnější. Střídání obilí, řepky a kukuřice, které dohromady tvoří více než 85 % pěstovaných plodin, však představuje dlouhodobě devastační osevní postup podporující erozi, snížení úrodnosti a celkovou degradaci zemědělské krajiny.

Půda se nehnojí organickými hnojivy, jichž je nedostatek, protože stavy hospodářských zvířat jsou nižší než v 19. století. To podstatně snižuje její úrodnost, schopnost zadržovat vodu a poskytovat životní prostředí důležitým půdním organizmům.

V intenzivně obdělávaných úrodných nížinách dnes téměř neexistují louky, a druhové bohatství planých rostlin je velmi malé. Pesticidy dokáží na polích, ale i na přilehlých polních cestách, vyhubit veškeré rostliny mimo pěstovanou plodinu.

Drobná zvěř nenachází útočiště, kam by se uchýlila po sklizni, kdy se pole proměňují v hladové a žíznivé pouště obrovských rozloh. Nikde není voda, nikde mez či alespoň travnatý pruh, kde by se mohl udržet hmyz nebo alespoň kousek nezemědělské vegetace.

Pokud se vám zdá mé líčení našich úrodných nížin poněkud pesimistické, mohu je doplnit několika čísly: úlovek a stavy zajíce poklesly od 70. let minulého století na 10 %. Stejné je to s bažanty. Koroptve v podstatě zmizely, jsou na 5 % předválečných stavů. Za posledních deset let jsme ztratili 20 % polního ptactva a v rychlosti vymírání motýlů jsme na prvním místě v Evropě...

 

Přesto je nyní šance tento stav alespoň částečně napravit. Pro období od roku 2014 se v Evropské unii připravuje změna zemědělské politiky, v níž má mít důležité místo zlepšení ekologických podmínek. Míra devastace zemědělské krajiny je totiž vysoká v mnoha státech EU. Zlepšení by měl přinést program zvaný „Greening“, do češtiny ošklivě přeloženo jako „ozelenění“ zemědělské krajiny. Měl by zavázat příjemce zemědělských dotací (tedy všechny, kteří dnes komerčně hospodaří) k tomu, aby nejméně na 7 % rozlohy zemědělské půdy založili meze, plochy rozptýlené zeleně, mokřady, remízky, ale vybudovali též protierozní opatření. Měla by tak být znovu dána šance zajícům, koroptvím, strnadům, motýlům, dalším živočichům a též polnímu rostlinstvu.

Na popud skupiny myslivců z Polabí, kteří jsou současnou situací velmi znepokojeni, jsme se rozhodli podpořit snahu o vyjednání co nejlepší pozice pro zemědělskou krajinu peticí s názvem „Za obnovu zemědělské krajiny“. Petice je jedna z možností, jak může občan apelovat na Parlament ČR a příslušné orgány, v tomto případě Ministerstvo zemědělství, aby při vyjednávání podmínek ozelenění dostatečně přihlédli k názoru občanů ČR a ne pouze k názorům profesních sdružení a lobbystických skupin.

Při sepisování petice se ukázalo, že tristní stav zemědělské krajiny trápí i mnoho jiných skupin občanů, ne pouze myslivce. Po konzultacích nad textem petice se postupně připojili ornitologové, ochránci přírody, ale i někteří zemědělci. Je tedy naděje, že petice splní svůj účel a že do podzimu letošního roku, kdy mají probíhat rozhodující jednání o ozelenění naší zemědělské krajiny, bude podpořena alespoň deseti tisíci podpisy, které jsou nutné pro slyšení v Parlamentu ČR a pro efektivní vyjednávání podmínek, za nichž bude předpokládaná klíčová změna zemědělské krajiny probíhat.

Dovolujeme si požádat čtenáře, aby text petice dále šířili mezi své kolegy myslivce, ale i mezi všechny, jimž není stav naší zemědělské krajiny lhostejný. Podpis každého může přispět ke zlepšení současného tristního stavu.

Doc. RNDr. Jakub HRUŠKA, CSc.

předseda petičního výboru

 

Od roku 1980 jsme v Evropské unii
ztratili 300 milionů polních ptáků

O kolik dalších ještě musíme přijít, než změníme Společnou zemědělskou politiku?

 

 

Podle nejnovějších výsledků sčítání ptáků organizovaného společně BirdLife International a European Bird Census Council, se v Evropské Unii stále snižuje početnost běžných ptačích druhů zemědělské krajiny – od roku 1980 jsme ztratili 300 milionů ptačích jedinců.

Znepokojující informace o ubývajících ptácích zemědělské krajiny přichází v kritickém okamžiku, kdy probíhá veřejná diskuze o tzv. „zelené“ reformě Společné zemědělské politiky EU a návrhy Evropské komise se zabývá Evropská rada a Evropský parlament.

Zatímco se zvyšují obavy, že reforma Společné zemědělské politiky nebude schopna dostát svým příslibům, výsledky výzkumu jasně ukazují, jak neblahá je situace.

Současná Společná zemědělská politika EU není schopna dostatečně řešit problémy krajiny, zejména pokles její druhové rozmanitosti. Intenzifikace zemědělství, včetně nadměrného užívání chemikálií, je hlavní příčinou ničení ekosystémů zemědělské krajiny v Evropě. V některých částech Evropy je paradoxně hrozbou opačný problém –opouštění zemědělské půdy. Děje se to zejména v oblastech, které sice často patří z pohledu druhové rozmanitosti mezi nejcennější, ale bez odpovídající podpory nejsou zdejší zemědělci schopni krajinu dlouhodobě zachovat.

Ptáci jsou jedněmi z nejlepších indikátorů stavu přírody a nově zveřejněné výsledky o změnách početnosti ptáků v Evropě ukazují, že populace mnoha druhů doposud považovaných za běžné jsou na nejnižší úrovni od doby, kdy sledování začalo.

Index ptáků zemědělské krajiny je složen z populačních trendů 37 ptačích druhů. Z nich 22 ubývá a pouze šest přibývá, dalších šest druhů má populace stabilní a u tří druhů nejsou výsledky dostatečně přesné pro jednoznačné stanovení trendu. Celkově ukazuje tento index, že oproti roku 1980 poklesly populace polních druhů ptáků v Evropské unii o 52 %. To odpovídá vymizení přibližně 300 milionů ptáků za posledních 30 let. Dochází k tomu navzdory úsilí řady zemědělců, kteří se aktivně snaží hospodařit v zájmu ochrany přírody i a navzdory úsilí mnoha ochranářských organizací.

„Proč by mělo někomu vadit, že jsme přišli o 300 milionů ptáků?“ ptá se Richard Gregory z britské Královské společnosti na ochranu ptáků (Royal Society for Protection of Birds, RSPB) a hned i odpovídá: „Čím dál více si uvědomujeme přímý i nepřímý význam přírody pro kvalitu našich životů i pro ekonomiku. Ignorujeme-li přírodu, pak to děláme jen k naší vlastní škodě.“

„Toto je již naše osmá aktualizace populačních trendů ptáků v Evropě,“ říká Petr Voříšek z České společnosti ornitologické (ČSO), koordinátor evropského monitoringu běžných druhů ptáků. „S každou aktualizací výsledků vycházíme z kvalitnějších dat, s každou takovou aktualizací se ale zároveň potvrzuje bezprecedentní úbytek ptáků zemědělské krajiny.“

„Tento trend nemůžeme ignorovat, musíme jej pomocí zemědělské politiky změnit,“ konstatuje Trees Robijns, zemědělská specialistka BirdLife International, „a víme, že je to možné. Ozelenění Společné zemědělské politiky, nebo jen jeho karikatura, mohou být rozhodnuty takřka škrtem pera.“

Zdá se ale, že ti, kteří toto pero drží, dávají spíše přednost druhé variantě. Nová data o úbytku polních ptáků by měla vrátit debatu k tomu důležitému: k vážně míněné vůli přeměnit Společnou zemědělskou politiku EU tak, aby neškodila přírodě.

„Také v Česku zaznamenáváme pokles početnosti ptáků zemědělské krajiny. Mezi lety 1982 a 2011 jsme přišli například o více než půl milionů strnadů obecných,“ doplňuje ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek na základě výsledků Jednotného programu sčítání ptáků ČR. „Přestože vývoj našich populací se od zemí v západní Evropě liší a na počátku 90. let minulého století jsme zaznamenali krátkodobý obrat k lepšímu, od poloviny devadesátých let úbytek polních ptáků pokračuje.“

BirdLife International i ČSO věří, že tyto negativní trendy mohou být zvráceny jen tehdy, pokud bude Společná zemědělské politika skutečně reformována směrem k lepší ochraně druhové rozmanitosti. To zahrnuje stanovení přísných podmínek pro příjem dotací – přímé platby by měly být poskytovány jen při hospodaření s příznivými dopady na ochranu přírody a zemědělci, kteří budou hospodařit nad rámec těchto základních podmínek, by měli být patřičně odměněni. Jen takovou reformou Společné zemědělské politiky dostanou daňoví poplatníci v zemích Evropské unie za své peníze odpovídající hodnoty. Platí to zvláště v současné době, kdy občané očekávají, že každé euro z veřejných rozpočtů je vydáváno smysluplně a efektivně k veřejnému prospěchu.

Informace o alarmujícím úbytku ptáků zemědělské krajiny přichází ve chvíli, kdy se bude rozhodovat o konkrétní podobě budoucí zemědělské politiky. Tato politika by podle BirdLife International i ČSO měla zajistit nejen kvalitní a bezpečné potraviny, ale měla by být také přátelská k životnímu prostředí a měla by zajistit fungování zemědělství v krajině i v dlouhodobém horizontu.

Vyzýváme všechny, komu není stav české krajiny lhostejný, k podpoře společné petice ornitologů, myslivců i zemědělců –

www.zemedelska-krajina.cz

Václav ZÁMEČNÍK,

zamecnik@birdlife.cz, 776 368 360

Petr VOŘÍŠEK,

euromonitoring@birdlife.cz, 774 502 804