Něco málo o myslivosti a myslivcích
10.01.2011 12:43
Datum: 10.1.2011
Zdroj: Havířovský deník
Autor: ČESTMÍR PAVLÍK
Rubrika: U nás doma
Novým rokem skončilo dvouměsíční období honů na drobnou zvěř, což se mezi myslivci bere jako odměna za celoroční práci v revírech. Bohužel v dnešní době nám rapidně ubylo v přírodě zajíců i bažantů. Takže myslivci je již v podstatě neloví a nahrazují je společným lovem černé zvěře - divočáků, kteří se rozmnožili, a je třeba jejich stavy redukovat kvůli škodám, které způsobují. Po těchto společných lovech následuje poslední leč někde na chatách či restauracích. Na ní se probírají zážitky z lovu a povídá se s kamarády, kteří se sejdou třeba jednou za rok. Toto povídání je mnohdy opepřené mysliveckou latinou a bývá veselo. Vyhlašuje se král honu, odměňují se honci, pro které to bývá celodenní dřina. Pasují se noví myslivci. A zasedá také myslivecký soud, který spravedlivě posoudí hříchy z honu a "tvrdá stolice" patřičně lumpy srovná a potrestá. Je to zábava, ale i poučení pro všechny účastníky honu. Myslivost má plno takovýchto zvyků, tradic a obyčejů. Kde se vlastně vzaly? Ty se utvářely od dob, kdy člověk začal lovit pro svou obživu. My počítáme se systematickým a plánovaným rozvojem myslivosti v Čechách zhruba od roku 1720, kdy hrabě Antonín Špork si uvědomil i ekonomický rozsah chovu zvěře a poslal své tři lesníky na zkušenou k francouzskému dvoru. Ti se tam učili tehdy novým poznatkům o chovu zvěře, o vedení honů, naučili se loveckým signálům atd. Tyto své zkušenosti poté aplikovali na panství pana hraběte na Kuksu. Tam byl také založen řád svatého Huberta. Odtud se tedy myslivost začala šířit mezi panstvem v českých zemích a ruku v ruce se začaly rozvíjet i myslivecké tradice. Lze zodpovědně říct, že jsou jedinečné v celém světě. Mnozí zahraniční lovci k nám jezdí jen kvůli těm tradicím a zvykům. Myslivost se vždy řídila zákonnými normami. Svá nařízení vydávali feudálové, církev na svých majetcích přes státní zákony jak prvorepublikové, tak i socialistické, kdy vše patřilo všem, až k novému Zákonu o myslivosti č.449/2001 Sb., který myslivost vrací k tradicím majitelů či držitelů pozemků. Tento zákon o myslivosti ji definuje takto: Myslivost je zákonná činnost, která se provádí v přírodě, ve vztahu k volně žijícím živočichům jako součásti přírodního bohatství, kde se klade důraz na udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti národního kulturního dědictví. Dnešní myslivost zahrnuje v sobě spoustu činností a odborností. K tomu je třeba zkušených a fundovaných myslivců a mysliveckých hospodářů. Právě proto se na odborných středních i vysokých školách myslivost učí. Přednáší se také v rámci Českomoravské myslivecké jednoty na Okresních mysliveckých spolcích. Adepti absolvují kurz, který se skládá ze sedmi předmětů. Poté mají rok na přípravu, během které poznávají mysliveckou činnost v praxi, zúčastňují se střeleckého výcviku k získání zbrojního průkazu, kynologických a kulturních akcí. Poté jsou připraveni složit zkoušku z odborných znalostí a jsou přijati pasováním mezi myslivce. (ČESTMÍR PAVLÍK)
Zdroj: Havířovský deník
Autor: ČESTMÍR PAVLÍK
Rubrika: U nás doma
Novým rokem skončilo dvouměsíční období honů na drobnou zvěř, což se mezi myslivci bere jako odměna za celoroční práci v revírech. Bohužel v dnešní době nám rapidně ubylo v přírodě zajíců i bažantů. Takže myslivci je již v podstatě neloví a nahrazují je společným lovem černé zvěře - divočáků, kteří se rozmnožili, a je třeba jejich stavy redukovat kvůli škodám, které způsobují. Po těchto společných lovech následuje poslední leč někde na chatách či restauracích. Na ní se probírají zážitky z lovu a povídá se s kamarády, kteří se sejdou třeba jednou za rok. Toto povídání je mnohdy opepřené mysliveckou latinou a bývá veselo. Vyhlašuje se král honu, odměňují se honci, pro které to bývá celodenní dřina. Pasují se noví myslivci. A zasedá také myslivecký soud, který spravedlivě posoudí hříchy z honu a "tvrdá stolice" patřičně lumpy srovná a potrestá. Je to zábava, ale i poučení pro všechny účastníky honu. Myslivost má plno takovýchto zvyků, tradic a obyčejů. Kde se vlastně vzaly? Ty se utvářely od dob, kdy člověk začal lovit pro svou obživu. My počítáme se systematickým a plánovaným rozvojem myslivosti v Čechách zhruba od roku 1720, kdy hrabě Antonín Špork si uvědomil i ekonomický rozsah chovu zvěře a poslal své tři lesníky na zkušenou k francouzskému dvoru. Ti se tam učili tehdy novým poznatkům o chovu zvěře, o vedení honů, naučili se loveckým signálům atd. Tyto své zkušenosti poté aplikovali na panství pana hraběte na Kuksu. Tam byl také založen řád svatého Huberta. Odtud se tedy myslivost začala šířit mezi panstvem v českých zemích a ruku v ruce se začaly rozvíjet i myslivecké tradice. Lze zodpovědně říct, že jsou jedinečné v celém světě. Mnozí zahraniční lovci k nám jezdí jen kvůli těm tradicím a zvykům. Myslivost se vždy řídila zákonnými normami. Svá nařízení vydávali feudálové, církev na svých majetcích přes státní zákony jak prvorepublikové, tak i socialistické, kdy vše patřilo všem, až k novému Zákonu o myslivosti č.449/2001 Sb., který myslivost vrací k tradicím majitelů či držitelů pozemků. Tento zákon o myslivosti ji definuje takto: Myslivost je zákonná činnost, která se provádí v přírodě, ve vztahu k volně žijícím živočichům jako součásti přírodního bohatství, kde se klade důraz na udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti národního kulturního dědictví. Dnešní myslivost zahrnuje v sobě spoustu činností a odborností. K tomu je třeba zkušených a fundovaných myslivců a mysliveckých hospodářů. Právě proto se na odborných středních i vysokých školách myslivost učí. Přednáší se také v rámci Českomoravské myslivecké jednoty na Okresních mysliveckých spolcích. Adepti absolvují kurz, který se skládá ze sedmi předmětů. Poté mají rok na přípravu, během které poznávají mysliveckou činnost v praxi, zúčastňují se střeleckého výcviku k získání zbrojního průkazu, kynologických a kulturních akcí. Poté jsou připraveni složit zkoušku z odborných znalostí a jsou přijati pasováním mezi myslivce. (ČESTMÍR PAVLÍK)