Myslivec Zdeněk Pilich: Nejkrásnější zvěří je srnčí
26.10.2010 10:37
Datum: 26.10.2010
Zdroj: Region Týdeník okresu Nový Jičín
Autor: vru
Rubrika: {hl_on}Lovy{hl_of} a výlovy na Novojičínsku
BÍLOVEC (vru) - Myslivec musí mít hlavně kladný vztah k přírodě. To je jedna z důležitých pouček, kterých se mi dostalo při návštěvě dvaaosmdesátiletého myslivce a neuvěřitelně vitálního člověka Zdeňka Pilicha v Bílovci. Příběh tohoto seniora, který se v letošním roce může pochlubit titulem čestný předseda Okresního mysliveckého spolku Nový Jičín, začíná ve Výškovicích u Bílovce. Jeho otec tam působil jako řídící učitel ještě za první republiky. Jako správce se také staral o myslivecký revír v Březové u Opavy. "Já už v té době, jako kluk, který měl šest, sedm roků, jsem s ním začal do té přírody chodit. On měl motorku, na níž bylo sedlo a místo toho, aby tam vozil moji maminku, tak tam dal bednu, do které posadil psa a mě," usmál se při této vzpomínce Pilich. Když začala druhá světová válka, museli se stěhovat za prací. Napřed do Svinova, poté do Trojanovic, Tiché, Boršic u Blatnice a nakonec, po válce, zpátky do Bílova. "Stal se ředitelem školy a začal organizovat na bíloveckém okrese myslivost," přiblížil svého otce Pilich. Dva roky po válce se podařilo složit myslivecké zkoušky tehdy mladému Zdeňkovi a od té doby působil v různých funkcích mysliveckého spolku. Kromě toho se stal v roce 1953 nejmladším ředitelem školy v okrese Bílovec, a to v Bravanticích. Ještě v nedávné době pořádal besedy a přednášky na školách, které měly žákům přiblížit jeho řemeslo a také přírodu, v níž žijí. I tak si ale najde čas vyrazit do lesa. "Vždycky jsem chtěl poznat, jak zvěř žije, jak se pohybuje, jak je ji možno přelstít a jak ulovit. Není to ale jen o lovu. Myslivec musí mít při výkonu práva myslet na to, že určitým způsobem, ať už lovem nebo chovem, ovlivňuje stavy zvířat v přírodě," upozornil Pilich a pokračoval: "Myslivost je však také ušlechtilá činnost pro vše živé v přírodě. Úleva ducha, odpočinek těla, ale hlavně díkůvzdání přírodě a obohacení vlastního života." On sám má ve svém bytě pěknou sbírku trofejí, mezi něž patří například muflonní a kamzičí rohy, paroží jelenů a srnčí. Také jednu sluku, tetřeva a tetřívka. "Nejvzácnější úlovek je tetřev hlušec. On se nesmí už čtyřicet let lovit. Já jsem si tenkát, jako mladý chlapec, požádal u krajské správy o odlov tetřeva, povolení jsem dostal, zaplatil jsem tři sta korun a na Čeladné, v srdci Beskyd, se mi ho podařilo v roce 1963 ulovit," zmínil se bílovecký myslivec. Tetřívci zase byli láskou jeho otce, který se je snažil dostat na Bílovecko. "Jel se mnou a s dalšími myslivci na Šumavu do Horní Plané. Tam jsme sbírali vajíčka, dali je do kufru s vatou a vezli zpátky. Jenže tenkrát ty vlaky nebyly tak stabilní jako teď a ty otřesy, i možná zachlazení, udělalo svoje. Ze třiceti vajec se vylíhli čtyři tetřívci a ti po pár dnech uhynuli," uvedl Pilich. Vedle lišky, která visela pod srnčími parůžky, se nacházela jedna podobná, tmavší kožešina. "To je psík mývalovitý, nový druh, který tady přišel z Asie. Už jsem jich v Bravanticích ulovil hodně. Je to škodná," prohodil směrem ke zvířeti Pilich. Lov je součástí myslivosti, nemělo by se to s ním však podle Pilicha přehánět. "Mnozí myslivci jsou teď spíše střelci a lovci než chovatelé zvěře. To je chyba," posteskl si myslivec a vzápětí dodal, že se myslivec musí starat o zvěř tak, aby ji byla příroda schopna uživit a zvířata si nemusela hledat potravu na polích či v lesních školkách. I za cenu odstřelu. "Loví se především nemocní, staří srnci, kteří by stejně uhynuli. Pokud je ten srnec starý šest, sedm let, nemůže té honitbě už nic dát," konstatoval věcně Pilich. Má poslední otázka se týkala toho, jaké zvíře je podle něj nejušlechtilejší v českých honitbách. Srnčí, odpověděl bez přemýšlení. "Svým vzhledem, pohybem je nádherné. Ta jeho barva a ušlechtilá hlava Jelen má spíš už takovou dobytčí hlavu, neforemnou, ale srnčí má nádherný pohled. Ať už je to ten srpek nad nosem, nebo když už je starší, šedivější, jako já například. Srnčí je nejkrásnější zvěří našich hvozdů," zasnil se myslivec a rozloučil se se mnou svým typickým Lovu a krásným ženámzdar! (vru)
Zdroj: Region Týdeník okresu Nový Jičín
Autor: vru
Rubrika: {hl_on}Lovy{hl_of} a výlovy na Novojičínsku
BÍLOVEC (vru) - Myslivec musí mít hlavně kladný vztah k přírodě. To je jedna z důležitých pouček, kterých se mi dostalo při návštěvě dvaaosmdesátiletého myslivce a neuvěřitelně vitálního člověka Zdeňka Pilicha v Bílovci. Příběh tohoto seniora, který se v letošním roce může pochlubit titulem čestný předseda Okresního mysliveckého spolku Nový Jičín, začíná ve Výškovicích u Bílovce. Jeho otec tam působil jako řídící učitel ještě za první republiky. Jako správce se také staral o myslivecký revír v Březové u Opavy. "Já už v té době, jako kluk, který měl šest, sedm roků, jsem s ním začal do té přírody chodit. On měl motorku, na níž bylo sedlo a místo toho, aby tam vozil moji maminku, tak tam dal bednu, do které posadil psa a mě," usmál se při této vzpomínce Pilich. Když začala druhá světová válka, museli se stěhovat za prací. Napřed do Svinova, poté do Trojanovic, Tiché, Boršic u Blatnice a nakonec, po válce, zpátky do Bílova. "Stal se ředitelem školy a začal organizovat na bíloveckém okrese myslivost," přiblížil svého otce Pilich. Dva roky po válce se podařilo složit myslivecké zkoušky tehdy mladému Zdeňkovi a od té doby působil v různých funkcích mysliveckého spolku. Kromě toho se stal v roce 1953 nejmladším ředitelem školy v okrese Bílovec, a to v Bravanticích. Ještě v nedávné době pořádal besedy a přednášky na školách, které měly žákům přiblížit jeho řemeslo a také přírodu, v níž žijí. I tak si ale najde čas vyrazit do lesa. "Vždycky jsem chtěl poznat, jak zvěř žije, jak se pohybuje, jak je ji možno přelstít a jak ulovit. Není to ale jen o lovu. Myslivec musí mít při výkonu práva myslet na to, že určitým způsobem, ať už lovem nebo chovem, ovlivňuje stavy zvířat v přírodě," upozornil Pilich a pokračoval: "Myslivost je však také ušlechtilá činnost pro vše živé v přírodě. Úleva ducha, odpočinek těla, ale hlavně díkůvzdání přírodě a obohacení vlastního života." On sám má ve svém bytě pěknou sbírku trofejí, mezi něž patří například muflonní a kamzičí rohy, paroží jelenů a srnčí. Také jednu sluku, tetřeva a tetřívka. "Nejvzácnější úlovek je tetřev hlušec. On se nesmí už čtyřicet let lovit. Já jsem si tenkát, jako mladý chlapec, požádal u krajské správy o odlov tetřeva, povolení jsem dostal, zaplatil jsem tři sta korun a na Čeladné, v srdci Beskyd, se mi ho podařilo v roce 1963 ulovit," zmínil se bílovecký myslivec. Tetřívci zase byli láskou jeho otce, který se je snažil dostat na Bílovecko. "Jel se mnou a s dalšími myslivci na Šumavu do Horní Plané. Tam jsme sbírali vajíčka, dali je do kufru s vatou a vezli zpátky. Jenže tenkrát ty vlaky nebyly tak stabilní jako teď a ty otřesy, i možná zachlazení, udělalo svoje. Ze třiceti vajec se vylíhli čtyři tetřívci a ti po pár dnech uhynuli," uvedl Pilich. Vedle lišky, která visela pod srnčími parůžky, se nacházela jedna podobná, tmavší kožešina. "To je psík mývalovitý, nový druh, který tady přišel z Asie. Už jsem jich v Bravanticích ulovil hodně. Je to škodná," prohodil směrem ke zvířeti Pilich. Lov je součástí myslivosti, nemělo by se to s ním však podle Pilicha přehánět. "Mnozí myslivci jsou teď spíše střelci a lovci než chovatelé zvěře. To je chyba," posteskl si myslivec a vzápětí dodal, že se myslivec musí starat o zvěř tak, aby ji byla příroda schopna uživit a zvířata si nemusela hledat potravu na polích či v lesních školkách. I za cenu odstřelu. "Loví se především nemocní, staří srnci, kteří by stejně uhynuli. Pokud je ten srnec starý šest, sedm let, nemůže té honitbě už nic dát," konstatoval věcně Pilich. Má poslední otázka se týkala toho, jaké zvíře je podle něj nejušlechtilejší v českých honitbách. Srnčí, odpověděl bez přemýšlení. "Svým vzhledem, pohybem je nádherné. Ta jeho barva a ušlechtilá hlava Jelen má spíš už takovou dobytčí hlavu, neforemnou, ale srnčí má nádherný pohled. Ať už je to ten srpek nad nosem, nebo když už je starší, šedivější, jako já například. Srnčí je nejkrásnější zvěří našich hvozdů," zasnil se myslivec a rozloučil se se mnou svým typickým Lovu a krásným ženámzdar! (vru)