Lidská nedůslednost udělá z vychovaného psa ořecha
20.06.2014 07:36
Datum: 19.6.2014
Zdroj: Olomoucký deník
Autor: (asi)
Rubrika: Čtyři příběhy
Zábřeh – Vystudovala odbornou školu se zaměřením na cestovní ruch a pracovala jako administrativní pracovník. Rozhodla se ale změnit svůj život a začít pomáhat druhým. Michaela Drozdová z Lesnice na Šumpersku cvičí asistenční vodicí a canisterapeutické psy. Už třináct let se věnuje výcviku psů pro pražskou organizaci Pes pro tebe. "Vychovávám psy, kteří se stanou průvodci nevidomých anebo budou asistenty lidí s těžkým handicapem," říká Michaela Drozdová. Na Zábřežsku má spoustu známých, kteří mají postižené děti, nebo jsou sami handicapovaní. Protože ji mrzelo, že v regionu tato služba chybí, založila tady malou neziskovou organizaci Pro dotyk, která se zabývá zooterapií. Klientům nabízí rehabilitace, při kterých jí pomáhají koně, psi a dokonce i kočky. Kromě toho v Zábřehu trénuje i civilní psy. Vztah ke psům získala již v dětství. Narodila se v myslivecké rodině a její otec cvičil lovecké psy. V patnácti letech se sama začala věnovat kynologii. "S výcvikem jsem byla v kontaktu pořád. Občas jsme se s tátou předháněli,kdo psy čemu naučí," dodává sympatická žena. Vybrané psy přebírá, když jim je jeden rok, a po šesti až osmi měsících je předává klientům. Zvířata nežijí v kotcích, odkud si je cvičitel vyzvedává, ale bydlí s ní doma. Trénuje je tak prakticky po celý den. "Psi se mnou absolvují všechno, aby si zvykali na život s novým majitelem. Beru je s sebou na návštěvy, do města i do restaurací. Je to práce, která se nedá spočítat na hodiny," říká Michaela Drozdová. Sama přiznává, že naučit něčemu psa je těžké. Za mnohem těžší však považuje jeho přípravu, aby si dobrou výchovu pamatoval i poté, co si jej převezme nový majitel. "Spousta lidí si myslí, že vycvičíme psa a on takový zůstane až do konce života. Ale pokud se k němu člověk bude chovat nedůsledně, dokáže i z dobře vychovaného čtyřnohého pomocníka za rok udělat ořecha, za kterého se budu stydět," snaží se vylíčit náročnost výcviku. Svoji práci považuje spíš za psychicky než fyzicky obtížnou. "Asi dvakrát jsem se dívala na psa pokaženého novým majitelem a říkala jsem si, jestli to vůbec má smysl dělat," pokračuje Michaela Drozdová. Její zaměstnání často spočívá v kancelářské práci, která se neziskové organizaci nevyhne. "Někdy mám pocit, že cvičím šanony. Pak je to právě dětský úsměv, který vidíte ze hřbetu koně, nebo nadšení, když vcházíte se psem do ústavu. To je to, proč to děláme," dodává na závěr. Foto:
Zdroj: Olomoucký deník
Autor: (asi)
Rubrika: Čtyři příběhy
Zábřeh – Vystudovala odbornou školu se zaměřením na cestovní ruch a pracovala jako administrativní pracovník. Rozhodla se ale změnit svůj život a začít pomáhat druhým. Michaela Drozdová z Lesnice na Šumpersku cvičí asistenční vodicí a canisterapeutické psy. Už třináct let se věnuje výcviku psů pro pražskou organizaci Pes pro tebe. "Vychovávám psy, kteří se stanou průvodci nevidomých anebo budou asistenty lidí s těžkým handicapem," říká Michaela Drozdová. Na Zábřežsku má spoustu známých, kteří mají postižené děti, nebo jsou sami handicapovaní. Protože ji mrzelo, že v regionu tato služba chybí, založila tady malou neziskovou organizaci Pro dotyk, která se zabývá zooterapií. Klientům nabízí rehabilitace, při kterých jí pomáhají koně, psi a dokonce i kočky. Kromě toho v Zábřehu trénuje i civilní psy. Vztah ke psům získala již v dětství. Narodila se v myslivecké rodině a její otec cvičil lovecké psy. V patnácti letech se sama začala věnovat kynologii. "S výcvikem jsem byla v kontaktu pořád. Občas jsme se s tátou předháněli,kdo psy čemu naučí," dodává sympatická žena. Vybrané psy přebírá, když jim je jeden rok, a po šesti až osmi měsících je předává klientům. Zvířata nežijí v kotcích, odkud si je cvičitel vyzvedává, ale bydlí s ní doma. Trénuje je tak prakticky po celý den. "Psi se mnou absolvují všechno, aby si zvykali na život s novým majitelem. Beru je s sebou na návštěvy, do města i do restaurací. Je to práce, která se nedá spočítat na hodiny," říká Michaela Drozdová. Sama přiznává, že naučit něčemu psa je těžké. Za mnohem těžší však považuje jeho přípravu, aby si dobrou výchovu pamatoval i poté, co si jej převezme nový majitel. "Spousta lidí si myslí, že vycvičíme psa a on takový zůstane až do konce života. Ale pokud se k němu člověk bude chovat nedůsledně, dokáže i z dobře vychovaného čtyřnohého pomocníka za rok udělat ořecha, za kterého se budu stydět," snaží se vylíčit náročnost výcviku. Svoji práci považuje spíš za psychicky než fyzicky obtížnou. "Asi dvakrát jsem se dívala na psa pokaženého novým majitelem a říkala jsem si, jestli to vůbec má smysl dělat," pokračuje Michaela Drozdová. Její zaměstnání často spočívá v kancelářské práci, která se neziskové organizaci nevyhne. "Někdy mám pocit, že cvičím šanony. Pak je to právě dětský úsměv, který vidíte ze hřbetu koně, nebo nadšení, když vcházíte se psem do ústavu. To je to, proč to děláme," dodává na závěr. Foto: