Datum: 4.2.2014
Zdroj: Liberecký deník
Autor: (ich,vod)
Rubrika: Z regionu

Severní Čechy – Jen o vlásek uniklo naprostému vyhubení největší zvíře evropského kontinentu – zubr. Po první světové válce byly vyhubeny poslední dvě populace ve volné přírodě a druh nadobro nezmizel jen díky záchrannému programu. "V roce 1923 bylo na světě pouhých 54 zubrů a z toho jen 12 bylo schopných reprodukce a zároveň nebylo prokříženo s americkým bizonem," připomněl jeden z hlavních iniciátorů návratu zubra do české přírody Miloslav Jirků, vědec z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Z těchto dvanácti jedinců byly postupně vytvořeny nové populace a dnes žije na světě celkem 4775 zubrů. Osmihlavé stádo v Ralsku V České republice se ochraně vzácného zvířete věnuje i Spolek chovatelů zubra evropského. Zatím jsou desítky kusů chovány v některých zoologických zahradách, ale také v zájmových chovech a oborách. Na severu Čech jsou dva důležité chovy, jak vyplývá z informací na webu schez.cz. Jeden má Podkrušnohorský zoopark Chomutov, druhý státní podnik Vojenské lesy a statky ČR, konkrétně jejich provoz Mimoň. Na jím spravovaném území v roce 2012 vypustili osmihlavé zubří stádo do obory Židlov v oblasti Ralska, která má výměru téměř 4000 hektarů. Židlov je nejrozsáhlejší oborou v Česku, kde zubři žijí. Budou žít v Doupovských horách a Libavé Nevládní organizace Česká krajina (ČK) před několika dny koupila z Polska první chovnou skupinu zubrů, jednoho samce a čtyři samice, kteří budou vypuštěni do volné přírody. Nejvhodnějšími lokalitami jsou podle odborníků právě vojenské výcvikové prostory, zejména Doupovské hory a Libavá. "Jsme velmi rádi, že jsme získali první stádo zubrů. Tento živočišný druh je klíčový pro biodiverzitu v rámci celé Evropy a stal se symbolem ochrany přírody na celém kontinentu," uvedl Dalibor Dostál, ředitel ČK. Cena chovného stáda byla zhruba 310 tisíc korun, finance poskytl sponzor a drobní dárci. Za 10 let by se mohlo stádo rozmnožit na 50 až 100 kusů. K založení populace je ideální 15 až 20 jedinců Prvních pět zakoupených zubrů zatím čeká v Polsku, odkud budou převezeni do Čech do aklimatizační obory. Pak budou vypuštěni do volné přírody. Během roku by pak skupinku měli posílit další tři jedinci z Polska. "Těchto osm kusů je první polovina zakládající skupiny," řekl Miloslav Jirků z Biologického centra (BC) Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, s tím, že ideální počet pro založení nové populace je 15 až 20 zubrů. Pokud se jim u nás bude dobře dařit, lze při tomto počtu předpokládat, že se zvířata během deseti let rozmnoží na stádo velikosti 50 až 100 kusů a během dalších čtyř let na stoaž dvousethlavé stádo. Na záchraně zubra se podílí celá Evropa Založení nové volně žijící populace u nás je součástí celoevropského programu záchrany zubra pomocí obnovování jeho divokých populací napříč kontinentem. Vzhledem k tomu, že všichni dnešní zubři jsou potomky pouhých 12 zvířat, a jsou tak do značné míry vzájemně příbuzní, stále u nich bez ohledu na celkový počet hrozí jisté nebezpečí. "Zvířata jsou málo rozrůzněna geneticky, a tak může celý druh vyhladit jedna epidemie, zejména pokud je populace koncentrovaná na jednom místě. Proto jsou nové populace zakládány v co největším počtu vzájemně vzdálených lokalit v různých zemích, čímž se zásadně zvyšuje šance, že v případě neočekávané události alespoň na některém území populace přežije," vysvětluje Miloslav Jirků. Zachované přírodní biotopy bez stop chemizace Českým domovem zubrů by se dle odborníků mohl stát vojenský prostor Doupovské hory o rozloze 331 čtverečních kilometrů. Výcvikové prostory jsou jako přírodní biotopy ideální proto, že byly založeny ještě před intenzifikací zemědělství a nedotkly se jich např. meliorační programy a velkoplošná chemizace, tudíž jsou jedněmi z nejzachovalejších přírodních území. Vědce zajímá vliv zvířat na vegetaci, krajinu a živočichy Na projekt návratu zubrů do české přírody bude navazovat výzkum jihočeských biologů, kteří budou sledovat, jaký vliv mají tato velká zvířata na vegetaci, krajinu a drobné živočichy. "Dlouho jsme se zabývali otázkou, proč mizí některé druhy ohrožených motýlů, brouků a jiného hmyzu. Dospěli jsme k tomu, že spolu s živly, zejména požáry, jim prostředí po miliony let spoluvytvářela velká zvířata jako je zubr, pratur a divoký kůň," uvedl Martin Konvička z Entomologického ústavu BC. Jak vlivem lidské činnosti velcí kopytníci ubývali, nahrazoval je domácí tur. Cíl? Rekonstruovat krajinu s velkými zvířaty V polovině 20. století však došlo k mechanizaci a chemizaci zemědělství a velká domácí zvířata se přesunula do kravínů a vepřínů. Z evropské přírody tak poprvé v historii velká zvířata zcela vymizela. Požáry jsou již několik století z pochopitelných důvodů likvidovány, a když zmizeli i tito zástupci kopytníků, ocitla se řada drobných živočichů a rostlin bez domova. "Cílem projektu je, aby se v několika málo oblastech rekonstruovala hypotetická krajina s velkými zvířaty. Předpokládáme, že tím vznikne bezúdržbový způsob péče o krajinu. Příroda dostane i prostor pro evoluci," dodal Martin Konvička s tím,že dnes se přírodní rezervace musejí nákladně chránit a udržovat uměle. Cílem tedy je vytvořit soběstačnou krajinu. Zubr evropský – popis druhu Zubr evropský – největší evropský suchozemský savec patřící do řádu sudokopytníků. Býci dosahují váhy až 1 tuny,výška v kohoutku může být i 190 cm. P Krávy se dožívají až 25 let, býci jen kolem 20 let. Tyto údaje se však vztahují ke zvířatům chovaným v zajetí, zvířata ve volnosti se dožívají nižšího věku. P Zubři jsou stádová zvířata žijící v rodinných skupinách. Ty tvoří krávy, telata a mladí jedinci ve věku 2 – 3 let. Staří býci jsou samotáři nebo vytváří dvoučlenné skupiny. Ke stádu se připojují pouze v době říje, která trvá od srpna do října. Březost u samic trvá kolem 270 dní, po kterých kráva rodí jedno tele. P Hlavní složkou potravy zubra jsou trávy a byliny, které tvoří až 90 % jeho jídelníčku. Zbytek připadá na letorosty, listy a kůru stromů. Přirozeným biotopem zubra byly převážně listnaté lesy. Zdroj: www.schez.cz HISTORIE ZUBRA Původně zubr obýval téměř celou Evropu, od Pyrenejí na západě až ke Středozemnímu moři (s výjimkou Apeninského poloostrova) a Balkánu na jihu. Na východě pak jeho hranice rozšíření byla dána pohořím Kavkaz a řekou Volhou. Na severu dosahoval až k Rižskému zálivu a do jižní Skandinávie a jižní Anglie. Ale již v raných dobách začal zubr ustupovat tlaku člověka. V Anglii byl vyhuben už v 5. nebo 6. století, v 10. století zmizel ze Švédska. Poslední francouzští zubři byli uloveni ve 14. století ve Vogézách, ve století 16. zubr vyhynul na území Německa. Až do poloviny 18. století se udržel v Rumunsku, kde jeho vyhubením zmizel jeden ze tří poddruhů, zubr karpatský. Kdy došlo k vyhubení zubra v Čechách není známo, zřejmě to však bylo již v raných historických dobách. Jeho výskyt na našem území dokládají mimo jiné i názvy některých sídel (Zubří, Zubrnice apod.). V 16. století byl u nás zubr chován také v některých oborách na Křivoklátsku, nebo také v Královské oboře v Praze. Nechybělo mnoho a zubra postihl stejný osud jako pratura, který byl vyhuben roku 1627. Na počátku 20. století zubr ve volnosti přežíval pouze ve dvou místech: v Bělověži a v carských honitbách na Kavkaze. Před 1. světovou válkou žilo v Bělověži přes 700 zubrů, po jejím skončení už ani jediný. V roce 1923 bylo rozhodnuto započít se záchranným chovem. Poslední žijící zubři se nacházeli v zoologických zahradách a šlechtických oborách. Bylo zajištěno pouhých 54 zubrů nížinného poddruhu. Kavkazský poddruh takové štěstí neměl, poslední kus byl upytlačen roku 1926. V zoologických zahradách přežil pouze jeden býk, který dal vzniknout míšené nížinokavkazské linii. Záchrana zubra byla naštěstí úspěšná, a tak v současnosti žije ve světě několik tisíc zubrů, z toho nemalá část ve volné přírodě na několika místech Slovenska, Polska, Litvy, Běloruska, Ukrajiny a Ruska. V některých dalších zemích je vypouštění plánováno (Rumunsko). Ale i tak není budoucnost zubra jistá. Některé populace jsou decimovány pytláky (Ukrajina), jinde došlo k zániku celých chovů v důsledku chorob, ke kterým jsou zubři obzvláště citliví. Je to dáno jejich blízkou příbuzností a malou genetickou diverzitou. www.schez.cz Foto: ZUBR EVROPSKÝ zná v České republice v současné době jen chov v ohradách, případně v oborách. Brzy ale první jedince chtějí vypustit odborníci do volné přírody. Foto na straně: Deník/Jiří Kopáč